Ladislav Svoboda

Ladislav Svoboda (*1986) ukazuje, jak obraz, který působí velmi překvapivě už na první pohled, může na druhý pohled přinést ještě další, mnohem nečekanější překvapení. Když se totiž neztratíme v mozaikovitě pestrých strukturách, začneme pozvolna rozpoznávat postavy, které dosud skoro dokonale splývaly s okolním prostředím, jako by používaly „mimikry“, ochranné zbarvení.

Malování se stalo pro Ladislava Svobodu jedním z hlavních způsobů, jak překonávat vážné zábrany při komunikaci s okolním světem. Navzdory Aspergerovu syndromu dokázal úspěšně zvládnout magisterské studium na vysoké škole, věnuje se psaní sci-fi příběhů, ale nejvýmluvnější zprávou o tom, co prožívá, jsou nakonec asi jeho obrazy. Mají nezaměnitelný styl, jsou barevně těkavé, tříštivé, zdánlivě nepřehledné, ale zároveň velmi promyšlené a pečlivě provedené do nejmenšího detailu. Nápadná je i potřeba zaplnit až pokraj úplně celý prostor, známá v dějinách umění jako „horror vacui“ – obava z prázdna.

Mezi postavami, které Svoboda zobrazuje, se dají často rozpoznat hrdinové dnešní popkultury, například z komiksů, počítačových her nebo sci-fi filmů. Zároveň ale maluje i postavy ze svých vlastních textů, například z velkého cyklu První obrana. Nechybí ani obrazy oblíbených domácích zvířat, portréty členů rodiny nebo blízkých přátel. Původně kreslil inkoustovými fixy na papír, ale v posledních letech používá akrylové fixy a malířské plátno. Každému ze svých obrazů věnuje mnoho času, obvykle řadu týdnů, ale někdy i měsíců.