Vojtěch Šůra potřebuje příběh, aby se pustil do kreslení. Nutně potřebuje i někoho, kdo by mu ten příběh vyprávěl nebo četl, případně ho s ním jinak spoluprožíval. Prvního takového partnera našel v jednom z asistentů v Domově Harcov v Liberci, určeném pro osoby s mentálním znevýhodněním. Díky tomu setkání se projevil Vojtěchův dosud netušený výtvarný talent a vznikly mimořádně působivé kresby, které putovaly i na významné výstavy v zahraničí. Po příchodu do Ateliéru radostné tvorby bylo zpočátku nejisté, jestli si Vojtěch dokáže i tady vytvořit nějaký podobně inspirativní vztah. Výsledek předčil očekávání, ale zároveň se ukázalo, že s naladěním na jiného průvodce se u Vojtěcha Šůry proměňuje i styl, a to až do té míry, že se tomu předchozímu téměř nepodobá. Vojtěch už tolik nekombinuje různé výtvarné techniky, ale plně si vystačí s barevnými tušemi. Nejčastěji zobrazuje zvířata nebo poněkud záhadné bytosti, kolem kterých jako by všechno sršelo, což je dojem vyvolaný vlasově tenkými linkami kresby. Občas vznikají také zajímavé kompozice z písmen nebo čísel. Všechno, co Vojtěch tvoří, je prostoupeno osobitým humorem, a některé obrazy nás možná i prověřují, jestli se opravdu dokážeme dovtípit, co všechno se v nich tají.