Dominik Šipr, který používá pseudonym Lorenzo, není mezi autory tzv. outsider artu rozhodně sám, koho neodolatelně upoutal svět tramvají a vlaků. Představují pro něj řád, kterému dobře rozumí a který pro svůj život potřebuje. Zná podrobně jejich historii, umí je přesně pojmenovávat, pamatuje si jejich trasy. S podobně pevným řádem ale spojuje i svoje malování, tuby olejových barev mívá přesně vyrovnané a tvoří s velkou obezřetností, dokonce až něžností. Svoje tramvajové soupravy zachycuje jako něco živoucího, co ne jenom někudy projíždí, ale důvěrně propojuje se s krajinou, oblohou, lidskými příbytky. Je to svět, ve kterém se neokázale projevuje i autorova hluboká náboženská víra, chránící svět před chaosem a odcizeností.