Pavel Trojan dává nový život zahozeným věcem – s oblibou kreslí zvláště na vnitřní strany různých dárkových krabiček, tašek nebo obalů od čokolád. Podle jeho vlastních slov ho ovšem až do věku šedesáti let nikdy nenapadlo, že by mohl cokoliv tvořit. Měl za sebou velmi těžká léta závislosti na opiátech, kterou sice postupně překonal, ale začal se potýkat s vážnými psychickými problémy, jejichž následkem utrpěl i popáleniny. Než mu byl přiznán invalidní důchod, živil se jako kulisák v divadle, zeměměřičský pomocník nebo řidič. Když začal kreslit a malovat, objevil si Pavel Trojan, jak napínavý a nepředvídatelný může být prostor mezi beztvarostí a tvarem. Nechává se vést náhodou a spíše jen pozoruje, jak se mu z rozmanitých změtí a skvrn začínají pod rukama vynořovat tváře a postavy nebo znaky neznámého písma. Nakonec v nich s překvapením rozpoznává třeba i odkazy k různým tématům, o kterých si rád čte – starověkým civilizacím, symbolům zednářů apod. Přitahuje ho také malba akrylem na plátno, ale zároveň se nepřestává vracet k inspiraci, kterou mu dávají různé papíry a kartóny nalezené mezi odpadky. Zvláštní kouzlo mají „zkoušky štětce“ na pouzdrech cigaretových papírků, které připomínají drobné kaligrafické znaky.