Od prvního obrazu, který začátkem roku 2022 namaloval akrylem na plátno v Ateliéru radostné tvorby, se Proske drží tématu městské civilizace a její nepřehlednosti. Ve výtvarných zkratkách, které často přecházejí do čistě abstraktních kompozic z obdélníků, skvrn a klikatých čar, naznačuje křižovatky ulic, rytmy domů, hrany oken. Proske je suverénním malířem, ale když přišel poprvé do letenského ateliéru, měl jen bezpočet barevných skic uložených v mobilu. Kreslil si prstem po displeji pomocí výtvarných aplikací, a to byla jediná jeho díla. Rok předtím se přestěhoval do Prahy z Jeseníku, pohraničního maloměsta, kde už cítil jen ustrnulost bez vyhlídek na změnu. Od dětství se musel vyrovnávat s pocitem, že nezapadá mezi ostatní a nerozumí jim, a dnes už ví, že jeho odlišnost způsobil Aspergerův syndrom.

Že by se mohl věnovat malování, to Vojtěcha po skončení školní docházky zřejmě ani nenapadlo. K barvám se asi nejblíž dostal, když se nějaký čas pohyboval v prostředí pouliční malby graffiti. Přesto už po půl roce tvorby zvládl první samostatnou výstavu „Pod vlivem mnoha faktorů“ v pražské galerii Velryba (2022), v dalším roce následovala výstava v galerii Art brut Praha a rozsáhlý profil v časopisech Revolver Revue.

Vojtěcha můžete sledovat na instagramu.

Petr Lukáš vystudoval fotografii na pražské FAMU. Byl úspěšným fotografem, vydával kulturní časopis Post a věnoval se už na začátku devadesátých let počítačové grafice. Psychická krize ho ale vyřadila z běžného života. Léta pracoval na nástěnné malbě ve svém bytě, který následně musel opustit. V Ateliéru začal malovat abstraktní obrazy, které s přílišnou skromností nazývá „omalovánky“. Typické pro jeho tvorbu jsou jednolité barevné plochy a abstraktní tvary, které občas sugerují obličeje nebo předměty. V současné době se výtvarné tvorby v A.R.T. Nezúčastňuje.

Lukrécie je spirituálně a nábožensky zaměřená žena. Pevně věří, že pozitivní energie, kterou vloží do svých obrazů, se přenáší také i na jejich pozorovatele. Sama o tom napsala: „Pokaždé, než začnu malovat, se pomodlím k Bohu s přáním, ať se obraz líbí lidem a přinese jim Harmonii.“ Používá převážně teplé barevné tóny, které v silných vrstvách a s citem pro kvalitu tahu nanáší na plátno. Ráda maluje mandaly, vyrábí šperky a píše poezii. Při tvorbě využívá výhradně pseudonym.

Výstavy

Mandaly
Městská knihovna Pohořelec, Praha
leden 2024

Mandaly
kostel sv.Václava na Zderaze, Praha
červen – srpen 2023

Nebeské krajiny II
Kostel sv. Václava na Zderaze, Praha
září – listopad 2021

Životní nesnáze dovedly Naděždu Petrovovou k moudrému nadhledu. Pomáhá lidem se stejnými psychiatrickými potížemi a je akreditovanou „peer konzultantkou“. Začala s malováním jako terapeutickou činností při hospitalizaci. Pracuje intuitivně, začíná malovat bez plánu a ráda dokončuje své obrazy za jedno sezení. Má zájem o spiritualitu a její obrazy často zachycují esoterický svět andělů a duchů; sama o tom říká, že je to „pohádkový svět pro všechny bytosti“. Má přirozený cit pro barvy.

Výstavy

Nadiny naděje
restaurace Vegtral, Praha, prosinec 2023

Má zcela čistý přístup k malování, tak jak k životu – s radostí a s dětskou naivitou mozaikovitě zobrazuje předměty kolem sebe. Pocity lze vytušit v jemných neagresivních barvách dokreslujících atmosféru prosté hravosti. V technice dává přednost pastelkám v kresbě na papír.

Obrazy Alice Houdkové vznikají jakoby mimochodem, zatímco její hlavní aktivitou je povídání. Neustále vypráví, jejími oblíbenými tématy jsou kriminální případy, různé nehody a osobní křivdy. V kontrastu se zálibou v černé kronice jsou její obrazy a kresby většinou optimistické a často fantastické, zdá se, že mají svůj původ v dobře zachované dětské fantazii. Má přirozený cit pro barvy. V Ateliéru tvoří nespočet kreseb a maleb na malém formátu, používá přitom nejrůznější materiály. Její nejlepší díla však vznikají, když se pustí do velkých pláten. Alice v současné době do ateliéru nedochází.

Václav Kuklík býval klidný a tolerantní muž, který se hned po příchodu do Ateliéru pustil do práce a hodiny se bez přestávky soustředěně věnoval tvorbě. Dříve maloval převážně temperou, v Ateliéru objevil možnosti akrylových barev. Experimentoval i s videem a počítačovou grafikou s psychedelickými efekty. Osud mu však nebyl nakloněn a Václav již není mezi námi. Jeho styl připomíná pointilismus, ale zdá se, že byl spíše inspirován uměním původních obyvatel Austrálie – zda se tam někam vrátil, se za života již nedozvíme.

Dominik Šipr, který používá pseudonym Lorenzo, není mezi autory tzv. outsider artu rozhodně sám, koho neodolatelně upoutal svět tramvají a vlaků. Představují pro něj řád, kterému dobře rozumí a který pro svůj život potřebuje. Zná podrobně jejich historii, umí je přesně pojmenovávat, pamatuje si jejich trasy. S podobně pevným řádem ale spojuje i svoje malování, tuby olejových barev mívá přesně vyrovnané a tvoří s velkou obezřetností, dokonce až něžností. Svoje tramvajové soupravy zachycuje jako něco živoucího, co ne jenom někudy projíždí, ale důvěrně propojuje se s krajinou, oblohou, lidskými příbytky. Je to svět, ve kterém se neokázale projevuje i autorova hluboká náboženská víra, chránící svět před chaosem a odcizeností.

Šárka Hojaková chce navzdory všemu, co ji v životě trápí, ukazovat především světlé stránky světa. Výraznými barvami maluje květiny, stromy a krajiny, ale zvlášť pohádkově působí její obrazy měst, hradů a zámků. O něco vzácnější jsou u ní portréty nebo lidské postavy, ale ani jim se nevyhýbá. I podle toho, jak vypráví o svém životě a malování, je zřejmé, že se snaží otevřeně přijímat vše, co přichází.

Marie Kohoutková vstoupila do ateliéru poprvé v roce 2019 a okamžitě tu vynikla skoro až výbušnou energií svých kreseb. Většina z nich je bez názvu a snadno rozpoznatelného příběhu. Autorka se svým okolím příliš nekomunikuje a jenom vzdáleně se dá odhadnout, co při kreslení – obvykle olejovými pastely – vlastně prožívá. Nápadný je u ní důraz na černou barvu, která ale vůbec není tíživá ani depresivní – spíše se prudce prodírá ostatními barvami a dává vědět o něčem drásavém, naježeném, skoro bojovném, co se nutně potřebuje projevit navenek.

Výstavy

Pohledy zblízka
Art Brut Praha, Praha
září – říjen 2023